S taťkou jsme rozložili skříně a pak je s Daliborem navozili do bytu.
Jen už nebylo taťkovi dobře, tak se nabídla Olča a pustily jsme se do toho.
Když přijel manžel, doklepávaly jsme už poslední a on řekl, že to se nám teda na jednu zeď nevleze.
A my na to uděláme abraka dabra a vleze:-)
A teda, ABRAKA DABRA,...fááákt velzlo, přesně na milimetry.
Oli díky!!
A já si zase hrála, nemám ráda bílé zdi, příjde mi to takové neosobní a navíc, tato zeď bude určitě hodně frekventovaná pro tlapičky našich dětí.
Takže jsme vzala zbytky a ťapkala dopředu já :-)
Ještě asi přidám, je to moc světlé :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat