čtvrtek 20. července 2017

Lysá hora s Matym



 

Přestože z fotek celý výšlap vypadá jako velká pohoda, opak byl pravdou.
Začalo to už ráno na zastávce, kdy se projevil Matyho AS a byl negativně nalazený a dával mi výlet dost "sežrat".
V autobuse, když viděl, že se mnou nehne, polevil a začal být fajn.
Při prvním km z Ostravice říkal, že to je úplná pohoda. Celkem byla :-) Dokud jsme nepřišli na nezpevněnou cestu a nezačal se měnit kyslík ve vzduchu.
Maty začal mít problém s dýcháním. Nechtěl použít sprey, snažil se to vydýchat. Poslední 2km byly hodně náročné, stáli jsme i co 100m. Občas jsem musela chtít zastavit já. nechtěl, abych se zlobila, že už zase stojíme, přitom jsem mu k tomu nedala žádnou zmínku, naopak jsem říkala, že klidně můžeme jít dolů.
Zvládl to, on fyzicky a já psychicky :-D
Měli jsme to i jako jistou formu terapie, kdy jsem ho učila říct si o pomoc. Ani jednou neřekl, nemůžu dýchat, ale vždy začal vydávat nějaké zvuky a když už jsem se neptala, chceš si odpočinout, tak začal říkat, že ho štípe břicho, jako když byl před operací se slepým střevem. To si zafixoval, jakože se mu snažíme pomoct, tak to teď vždy použije, když ho něco trápí, třeba, když nemůže dýchat.
Takže jsme trénovali, bohužel, ani jednou jsem to z něj nedostala. :-(
 
Ale za tu radost, Matym snad projevenou podruhé v životě, to opravdu stálo.
 
SVOBODA, TOTO JE SVOBODA, SVOBODA, SVOBODA,.....NE TO, CO SE ŘÍKÁ, ŽE JE SVOBODA, TOTO JE SVOBODA!
 
To byly výkřiky radostí, které vyslovil, když zpoza roští zjistil, že už je nahoře. Pryč byly problémy s dýcháním.
Byl to úžasný pocit pro mne, ale hlavně pro něj. Mi z toho naskakuji pokaždé, když o tom mluvím slzy do očí. Hlavně dle mého ukázka jeho aspergeru, křičí, co cítí, přestože ví, že obsahově je to něco jiného. A pak se s ním domluvte.
Hold Aspíci neumí vyjádřit pocity jako my, ale umí,...trošku jinak, ale umí.
Hold se neumí nadchnout z každé "blbiny".
 

Žádné komentáře:

Okomentovat