Lysá hora

V sobotu jsem byla "pracovat" jako ergoterapeut na volné noze.

Vyzkoušela jsem si to, co mne láká, podnikat a hlavně pomáhat v oblasti, která v ČR nefunguje.

V řadě nemocnic naučí pacienty spousty věcí, ale doma pak dotyčný zjistí, že se nepřesune, má jinou postel, že se neokoupe, do vany se nedostane, že se nepřesune na na záchod, chybí madla, a že si ani kávu neuvaří, neprojede dveřmi na vozíku a ven, ani náhodou, má tam 3 schody,....

Vyzkoušelajsem si to u babičky taťkové přítelkyně a šlo to,...tak zvažuji, že na ten úřád pro razítko asi dojdu :-)

Bylo krásně a po cestě domů jsme si řekla, že bychom zkusili s Dominikem výšlap na Lysou.

A ráno jsme vyrazili.

Začali jsme z Frýdlantu, málem jsme to přejeli, řidič nám zastavil na konci města, pěšky přes Malenovice a do kopečka, na vrchol 11km.

Cesta zpět už přes Ostravici, 8,5km na nádraží.

Pili jsme vodu z pramenů, Domča chvíli přemýšlel, že to teče bahnem, když viděl, že to maminka přežila, dal si taky :-)

Všude pomníčky, kříže,...Domča říkal, že to působí dost depresivně.

Nahoru po modré.

Sníh, ze kterého jsme měli ještě radost:-)

Sníh, co nám dal zabrat, nejtěžší úsek trasy, klouzalo to, ať už sníh nebo bahno.

Sladká odměna.

Dolů po červené.

Pohled z nádraží. Na sněhu, bahně,...vše bez pádu, teda já, Domča ten se vymáchal,...ale já zahučela na asfaltové cestě, kalhoty rozervané, koleno taky a foťák odřený.

Ostrava, ještě kousek a jsme doma.

Bylo to fajn, Sice náročné, ale pěkné, prý letos dáme ještě Sněžku :-D

Večerní focení

Jeden z úkolů, ulovit krásnou modrou oblohu.

Havířovské náměstí.

Paprsky na všech lampách. Trošku jsme přemýšleli, jak na to.

Asi dnešní nej, ta obloha je pro mne nádherná

A foto, kde jsme se učili podepsat na vlastní fotce během focení, ne v pc.

Podpis je mobilem, podepisovala jsem se sama.

Příhoda: píšu mobilem jméno a v tom vidím, jak na mne mává příchozí pán, asi si myslel, že svítím na něj, šel směrem k foťáku, jak si ho všiml, nabídl mi, že mne klidně vyfotí :-)

Já to večerní focení miluji. Měla jsem ho ráda i před kurzem, ale díky kurzu vím, co a jak a mám všechny fotky ostré a všechny k použití. Před kurzem, tak jednu ze 100 a to dnes bych ji ani nezveřejnila.

Vůbec vše se posouvá dál, když se podívám na fotky, co mi přišli děsně krásné kdysi, teď vidím spoustu chyb.

Ale třeba dovolená s dětma nebude nikdy super, tam není ten čas vše nastavit, jak se má.

Večerní focení v prezentací

Fotky jsou nijak upravené, ale líbilo se mi jak jdou za sebou a ukazují pohyb.

Večerní focení

Naše skupinka na náměstí v Ostravě.

Různé "blbinky" při nočním focení na stativu,

to prostě miluji!

A můj domácí úkol, ještě mám v úmyslu jedno zadání, uvidíme, zda mi vyjde večer počasí o víkendu, jelikož do něj nebudu mít čas večer fotit. :-(

Konec žáků - boj o místo v sestavě u dorostu

Proto hokej miluji, ta radost,  ty emoce, Dominik v modré přilbě, je nabíjející.

Domča v útoku proti švédskému týmu.

Dal nádherný gól.

Takového ho známe.

Konec hokeje hrou?

Nevím, hra, zábava, radost by to měla být určitě dál, ale Dominika čeká dřina, odříkání, dřina a zase dřina.

Odešel z Orlové, ne pro lepší hokej, ale protože jsme se přestěhovali, ale i to jsme řešili.

Do dnes se mi vrací názory dvou trenérů a to odlišných.

V Havířově poroste dál a ještě rychleji, v Havířově jeho talent "zabijí".

Těžko říct, kdo měl pravdu.

Jen vím, že obdivuji, že vydržel na pozici, která ho moc nebaví, kde se na něj křičí,....

Když ho trenér dá do útoku, je to úplně jiný hráč.

Nevybírají ho do výběrů, není jejich hráčem, v obraně neukazuje, co umí, neznají ho,....

V Orlové byl "hvězda", trenéři si ho brali ke starším na zápasy, kde byl platným hráčem, na tréninky i k o 4 roky starším klukům a zvládal to.

Tady jen trénink jeho ročníku a konec.

V obraně je proto, že nemají koho jiného z útočníků tam dát. :-(

Uvidíme, do dorostu se musí probojovat.

Na letní přípravu nastupují všichni  AZetáci a spousta dalších šikovných z jiných klubů.

Tam se musí poprat o místo v přípravných zápasech a pak, pokud postoupí, do základní sestavy.

Pokud se mu to nepovede, tak tím, že je hráč Orlové, má jisté místo v sestavě v Orlové, pokud tam někdo do mladšího dorostu nastoupí anebo konec s hokejem.

Je to hrozné, když nebude rok hrát, asi těžko se může stát, že se do dorostu dostane další rok.

Přijde mi to dost tvrdé, navíc ve věku, kdy se klukům mění tělo, kdy kolikrát neví, co a jak se svým tělem.

Když někdo hraje na klavír a i když není skvělý, tak ho z hudební školy taky nikdo nepřeřadí do nižší nebo dokonce nevyhodí. :-(

To jsou věci, které nám rodičům nikdo na začátku neřekne a navíc, asi by jsme to moc neposlouchali, vždyť nevíme, co bude za rok, natož za cca 10let.

Dominik se chce do sestavy dostat, teď mají téměř celý duben volno.

Začal na sobě makat, cvičí, posiluje v rámci věku, víc mu nedovolím, chodí na kruhové tréninky a teď si ho dal 2x hned po sobě.

Tak snad mu to vydrží, teď je namotivován, dělá se mu vánočka na břiše, tak je nadšený. :-)

Poslední foto sice z mobilu, ale poslední žákovské, snad ne poslední za AZet :-)

Další level,fotím na režim M, manuál :-D

1. pokusy focení portrétů na M a ještě s bleskem, tak aby nebyl poznat, že byl použitý.

Kluci si to začínají užívat, Maty měnil pózy jak modelína a Domča chce všude vypadat skvěle :-)

Myslím, že na ty své světlé modré oči utáhne kdejakou slečnu :-)

Kubík se fotit nechce, tak snad ho někdy taky zlomím na focení :-)

Carslberg pivovar, Malá mořská víla

A je tady den poslední. Všichni zabalení, poslední společné focení a hurá ještě do Kodaně a na dlouhou cestu domů. Navštívili jsme pivovar Carslberg, dnes již byl otevřený a na závěr zastávka u Malé mořské víly na pohlazení a vyfocení.
Asi by bylo třeba napsat něco na závěr.
Celý pobyt byl náročný, není se čemu divit, useděli jsme v autobuse téměř 4700km, ale jinak byl skvělý, získala jsem spoustu informací o krásné zemi, viděli jsme vše, co je nejzajímavější a s tím, co vím, se nebojím říct, že bych v této zemi klidně bydlela. Díky hokeji jsem Švédsko a Dánsko lehce poznala, jinak se přiznám, že jako země na dovolenou by mne nenapadla. Ale všem doporučuji! Moc se mi líbili kluci a to nejen na ladě, ale hlavně mimo něj. Fungovali jako tým, tým puberťáků, ale i tým zlatíček.
Jediné, co mne a asi nejen mne mrzí, že toto bylo "sladká" tečka za tímto týmem, za žákovským týmem a za hokejem hrou.
Určitě mohu doporučit i SKANDIA-CZECH TOUR z Jablonce. Starali se o nás úžasně, přestože jsme chvílemi byli opravdu nároční. A velké poděkování patří mému mužíčkovi, který nám dovolenou umožnil a krásně se postaral o další dva kluky a domácnost.