...jsem naivní.
Kolik kopanců ještě od života musím dostat, aby mi došlo, že věřit a spoléhat mám jen sama sobě?
Možná ani neví, že mne to bolí a trápí,
možná to bere, jako věc, že se nic přeci neděje.
Možná jsem se otevřela tolik, že dotyčný nezjistil, že překročil hranici.
Nebo možná já to mám jinak.
Mrzí mne to.
Já se s tím zase poperu, zase to nebudu řešit nějakou konfrontací.
Na to se mám ráda a nechci se tím víc trápit.
Navíc jsou to mé dedukce, které se víc a víc potvrzují.
Tak jsme zase o něco chytřejší a budu o něco více ostražítější.
Foto jsem dnes našla, když jsem si uklízela v práci na ploše.
Žádné komentáře:
Okomentovat