Asi jsem, vím, že jsem,.......prostě se pořád nepoučím.
U oběda se mne kluci tak nějak mezi řečí ptali, proč jsme se vlastně odstěhovali. Tak jsem začala zase pěkně, nic proti babičce,......prostě všude blízko, spousta kamarádů, máme více pokojů, soukromí,.... v tom Matýsek řekne, že babička říkala, že proto, že když tatínek přišel každý den z práce domů, hned šel k ní nahoru a křičel na ni. Toto se stalo snad 2x, jinak naopak se snažil vždy své mamince vyhnout. :-( Domča mne překvapil, kolik věci si uvědomoval, my se fakt snažili, nic neřešit před kluky, nechat je spokojené,..... ale Domča líčil své pocity, všechny proti babičce,...... a já se opět snažila vše ukorigovat, aby babička nebyla ta zlá. Prostě je to jejich babička.
Potěšil mne závěr, že jsou moc rádi, že bydlíme tady. A to byl i náš cíl s manželem. Žít spolu, v klidu, v dobré náladě,....
Oni často děti vnímají mnohem víc, než si myslíme. A dobře to děláš, nejseš naivní. Já jsem se třeba dozvěděla, že moje máma s babi nemluví až když byla babi po smrti. A nemyslím si, že byla máma naivní. Prostě to byla moje babička (jediná, mamčina mamka umřela, když mi byly 4 roky) a na tom se nic nezměnilo :) a neochudila mne o babičku.
OdpovědětVymazatIvi, děkuji.
VymazatTaky jsem si myslela, že děti nevědí, že je od mnohého uchráním...a ne..oni vědí..a bohužel někdy až moc...
OdpovědětVymazat