Stockholm, Radnice, Vasa muzeum, Globen arena a 3. zápas

Dnes začíná nejdelší den našeho pobytu. Je čtvrtek 2. března a budíček máme již ve 4.15 hod, aby jsme stihli snídani a odjet v 5,15 hod autobusem do Stockholmu. Od základny to máme 320km. Cesta ubíhá, všechna města tady jsou od sebe daleko, spojená dálnicemi. Ve Stockholmu nás nevítá moc vlídné počasí, ale neprší, jen sem tam kapička. Nejdříve se díváme, kde bydlí královská rodina, následuje Radnice, kde se předávají Nobelovy ceny, dověděli jsme se zajímavé věci. Do sálu se vejde 1300 lidí na slavnostní večeři, kde obsluhuje 240 číšníků, protože během 3min musí mít všichni jídlo na stole. Nejvíce se ztrácí zlaté příbory a ty, které zůstanou, se myjí ručně 2 měsíce v deseti lidech. Když jsme vyšli z Radnice, už se začalo nebe protrhávat. Navštívili jsem Vasovo muzeum. Viděli film o postavení, potopení, vynoření a opravení lodi, kolem které se postavilo muzeum. Bylo to moc zajímavé. A opět i zde byla interaktivní část. Po ukončení prohlídky, vykouklo sluníčko a my se vydali na procházku městem. Kupodivu se ke mne přidal Dominik, jindy jsem si ho musela na fotku odchytit, kluci nás potřebovali jen, když jim došly peníze a měli hlad. Po procházce jsme jeli na 3. zápas. Po cestě jsme se zastavili u Haly Globen.  Čekal nás zápas, který měl být nejtěžší. Proti soupeři, který patří ke špičce. A opravdu to bylo poznat, navíc tam měli 4 hráče, kteří byli testování do výběru. Rychlost švédských hráčů byla veliká, naše kluky nenechali nic rozehrát, byli všude. Dobře nám fungovala obrana a brankář a nakonec, i přes počáteční strach rodičů, nás kluci potěšili další výhrou, tentokrát proti Djungardenu 5:3. Tady bylo jasně vidět, že nejsou zvyklí u hymny si švédští hráči sundávat přilby, někteří je nesundali a pochechtávali se těm, kteří ji sundali. Cesta v autobuse byla plná dojmů, kluci, kteří vypadali, že musí únavou spát ve stoje, nám zpívali písničky jako tým, jako tým nám rodičům děkovali, bylo to úžasné! Návrat na základnu byl těsně před půlnocí.