..ale mám pocit, že já to už nezvládám.
Volali už ráno ze školy, že tam máme dojít na konzultační hodiny. Když manžel jim řekl, že chodíme každý pátek,...tak prý ne, ve čtvrtek odpoledne tam jich bude na nás víc.
Opět jsem si vyslechla, jak hrozné mám dítě, dokonce se přidala i p. ředitelka, že to je na zhoršenou známku z chování,..jsem ji řekla fajn a co to pro něj znamená,...že ta určitě změnu nedonese. Byla jsem silná, po návštěvě u psycholožky. Jen jsem se zeptala, co ode mne čekají, aby to fungovalo, že oni jsou odborníci. Tak neví. Opravdu konstruktivní rozhovor. Třídní řekla, že budeme muset vydržet, že se to snad zlomí.
Pak přišel tělocvikář, mluvil o Dominikovi pěkně,..než by ho chválil,..jsem zase bulela, ale mluvil stejně jako psycholožka. Takže pojedeme v nastaveném úkoly od ní.
Večer se zatoulal po cestě z tréninku, Udržela jsem se, nekřičela a v klidu řekla, když začal spouštět lhaní, že nechci vědět, kde byl, ale že chci, aby věděl, že jsem se o něj děsně bála.A ke škole, že nechci hodnotit/nemáme to teď dělat/, ale že bych ráda věděla, proč svým chováním ubližuje p. učitelce, že tím ubližuje mi, taťkovi, tím i pak bráchům. Že nás hrozně trápí, když musíme poslouchat, jaký je "hajzlík". Upustil slzičku a prý bude lepší,...nevím, slyšela jsem to snad už milionkrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat