Vánoční den

Po snídani se děti dočkaly a začaly zdobit stromeček.

P. Verner, majitel penzionu, nám připravil krásný živý strom.

Děti se snažily a zapojily se všichni.

Pak nás čekal oběd, výborná čočka, na které se podílelo mnoho členů rodiny, ale největší měla sestra Markéta.

Čočka byla výborná!

A zkouška, zda se vlezeme ke stolu všichni, proběhla úspěšně.

Pak děti vyráběly jmenovky na sváteční stůl.

Daly si opravdu záležet!

Anetka pěkně lehce

Joník s důslednou přesností.

A tady všichni umělci se svými díly.

Aby čas utekl, šli jsme se místo koulování šiškovat:-)

Nasbírali hromadu šišek a pak trefovali strom, párkrát jsme to slízla já.

Ale foták jsem i za cenu monoklu zachránila:-)

Společná fotka z procházky.

Tím, že  u nás řádil orkán, dál jsem měla strach s nimi jít, přeci jen ulomená větev, skácený strom,....člověk nikdy neví.

Naše vánoční místečko. 

Bylo to úžasné, doporučuji, jen teda vánoční pobyt 2014 je již obsazen,...přeci jen, lanovkou na Pustevny jsme se nedostali, tak máme restík:-)

Ne, že bychom nechtěli jet, nestihli,...ale díky orkánu, byla lanovka zavřená:-(

Nazdobený stůl.

Musíme se pochválit, jsme holky šikovné!

A tady všichni, teda mimo mne, ale jako bych tam byla :-)

Vyhlížení Ježíška, nádherně zpívali koledy a úplně všichni!

Foto s dárky, jen letmé, přeci jen se děti moc těšily:-)

Dospělá část rodinky, bylo to moc fajn, pozorovat děti, jak hledají a rozdělují dárečky.

Joník si postavil z dárečků komín.

Dáreček, který se moooc a moooc přál. Taky pěkně děkoval Ježíškovi.

Začtený do svého deníku v dresu.

I Kubík měl vykouzlen úsměv:-)

Děkuji, Ježíšku, děkuji, děkuji!

Happy Domča, jeden snad z mála kluků, co jsou šťastní za měkkouše, dárky - oblečení

Lijeme olovo.

Vyzkoušeli si to všichni

a všichni v něm viděli, co vidět chtěli :-D

A nakonec pouštíme lodičky, skořápky jsme měli z oříšků, jako jednoho z mnoha chodů večeře.

Nejdříve plavaly lodičky ve skupinkách a nakonec s mírnou dopomocí, všechny spolu.

Byly to opět nádherné vánoce.

Plno radosti, lásky, veselí,...

Následovala i půlnoční,....ale ne mše, nýbrž procházka.

Pozorovat nás někdo cizí, bude si ťukat na čelo.

Vydali jsme se jen v dospělém osazenstvu, ale vichr nedovolil svítit lampám, hučelo to všude kolem a řeči o medvědech nám na pohodě nepřidali a tak se procházka plná smíchu a i strachu rychle zkrátila a utíkali jsme zpět do bezpečí penzionu.