Konečně šel na trénink s úsměvem, měl slíbeno, že o víkendy někdy, bude moct jít do brankářského.
Nějak ráno vstal a věděl, že to bude dnes.
Já si říkala, vleze na led, nepůjde mu to a už nebude chtít.
Opak byl pravdou, byl nadšen, šťastný,....takový byl jen jednou.
A to když měli soutěžní trénink a on vyhrál tatranku od trenéra.
JInak nikdy nebrečel, že nechce na tréninik,..ale nikdy nebyl hurá, jdeme, budu dávat goly.
Bral to něco jako školu, prostě jdu a hotovo.
Dnes pusu nezavřel, užíval si to.
Už se domluvil, že jde i zítra jako brankář.
Už se těší.
V brankářském mu to sluší!
OdpovědětVymazatAli, díky, my moc brankáře nechtěli, Dominik to zkoušel,je to velký nápor na psychiku, ona se prohra často hází na brankáře a znamená to, že gól si dá tak jednou za 10let. Ale ano, on po gólech moc netoužil, navíc byl fakt šťastný a dnes se už těší na zítra. Takže je rozhodnuto. Uvidíme, snad mu to vydrží :-)
Vymazat