Konvalinky

Vím, daly by se vyfotit lépe, ale je to mobilem v práci.

Jen já z nich byla unešená.

Nerada dostávám "úplatky" nebo "dárky" za to, že někomu s něčím pomůžu, navíc, když je to moje práce.

Jsem hrozně nerada na někoho za to vázána. Když můžu, pomůžu vždy, když nemůžu, ani dárek nepomůže.

Ale v tuto chvíli, jsem neodolala a hned kývla a poděkovala.

Dostala jsem i sladkost, ta jim zůstane, až si někdy společně sedneme:-)

Ale proč jsme měla radost?

Já konvalinky snad 100let neviděla. To snad bylo ještě za totality, kdy se sněženky a konvalinky takhle prodávaly.

Staré babičky, co je měly ráno natrhané a poctivě svázané.

Já je fakt několik let nikde na prodej neviděla.

I ta "babička" mi je donesla ze své zahrádky. :-)

Ony mne ty moje babičky stále víc a víc překvapují. 

Spíše dokazují, jak mne mají rády.

Dostala jsem za úkol od. p. ředitele vyrobit 25 kusů kachlíků dle předlohy a to do 14.5.

Nechodí s požadavky téměř vůbec a já za ním často, např. sponzorované pivo na akce, sponzora na J. Zímu,..... nemohla jsem odmítnout.

V dílnách jsem byla jen do konce dubna.

Zakázku jsem dostala někdy v půlce měsíce.

Kolegyně, co má dílny tento měsíc mi řekla, že ona to dělat nebude, že to neumí.

Tak jsem oslovila "své babičky", dokonce nám přišly pomoci i ty, co do dílen běžně nechodí.

Prý, Silvinko, vy nám taky vždy vyhovíte, tak my Vám taky.

Bylo to moc fajn, kdo trochu ví, jak to trvá, a to dílny byly jen některé dny, do toho další práce, tak mi přišel šibeniční termín ten 14. květen.

A já můžu říct, že dnes jsem dala vypálit poslední naglazovanou várku a to ještě si udělaly nějaké kachlíky navíc!

A jelikož ode dneška jsem již na zvláštním režimu/jiné babičky s demencemi a Alzheimerem/, přišly mi pomoct po obědě, kdy dílny vůbec nejsou.

Jsem strašně šťastná za ty "své babičky", jsou tak skvělé!