pondělí 15. září 2014

MSC Splendida - Středomořský sen - den druhý

Je ráno, 6,30hod, probírám se a dochází mi, že za 20min vychází sluníčko. Rychle obléci, vyčistit zuby, namalovat Silvinku na můj obličej, popadnu foták, poprvé i filtr a jdu na palubu. Rozhlédnu se, kde to asi vypukne.
 Lehce pofukuje větřík, pár lidí sluníčko také vyhlíží, pár si jich udržuje fyzičku a běhá z přídě na záď a zpět,...je tady neskutečný klid. Krásně. Zatím vidím jen ostrůvky vystupující z moře, lehké červánky, kde slunce vyjde je jasné, na druhé straně je černočerná tma.
A už vychází, je to nádhera:-)
V tom cítím pohledy na mne, přišel i manžel, nenechal si to ujít a fotil už i mne, mnohem dřív.
Užíváme si to. Sluníčko se pěkně klube, přímo před očima.
Po krásném výhledu jdeme na snídani, moc lidí v restauraci není, vybíráme si stůl u okna a i u snídaně pozorujeme stále stoupající sluníčko výše. Ani nevím, co přesně jsme jedli, ale nabídka byla bohatá, opět od ovoce a zeleniny, přes kupu sladkých rohlíků, plněných čokoládou, marmeládou, ovocem, croasanty, pečivo cereální, bílé, bagety,...k tomu pomazánky, saláty, omeleta vaječná, omeleta vaječná se šunkou, se šunkou a sýrem, vaječina, vajíčka na tvrdo, volí oka, salámy, šunky, sýry, ale i teplé např. brambory smažené na másle, opečené, resty, různě upravené fazole,......a další a další. Po snídani máme ještě dost času. Do Neapole máme připlout v 12,45hod. Tak si jdeme ještě lehnout.
S blížícím se časem připlutí vycházíme na palubu a opět se kocháme. Loď se začíná blížit pobřeží, najednou téměř zastaví a začne se na místě otáčet, opravdu na místě. Najednou z jednoho místa vidíme celou Neapol. Všímáme si hradu na vrcholku a určíme si ho jako cíl naší procházky. Jdeme se do kajuty převléknout a vyrážíme. Před východem z přístavu se na nás věší milion taxikářů a nabízí výlety,....my se rozhodli jen pro procházku. A šli jsme, šli a začali se bát. Že je Neapol špinavá, chaotická jsme věděli, ale že půjdeme uličkami a budeme mít pocit, že jdeme italům obývákem, kuchyní, že jim "lezeme" do soukromí,..... trošku jsme z toho měli strach, hlídali jsme se navzájem, teda spíše asi manžel mne :-)
Vyšli jsme z těch uliček na hlavní cestu a došli pod hrad, výhled nádherný, krásný, viděli jsme celou "zátoku", ale nakonec jsme změnili trasu a šli po hlavní cestě, prošli uličkami, kde se na červenou nehledí, kde motory mají přednost přede všemi auty, kličkují mezi nimi řidiči v kvádrech, slečny, paní v kostýmcích,......díváme se v obchůdcích, kupujeme ledovou tříšť a pokračujeme v prohlídce, došli jsme na ulici, kde najednou nebylo živáčka, teda motorového, všude kolem hotely,....vidíme moře, jdeme podél něj, ale vstoupit se do něj nedá, teda místní ví kudy, my ne.

Krásnou procházkou cca 4 hodinovou končíme pobyt na území Neapole. Jdeme na loď, najíme se a jdeme opět na palubu, máme zpoždění, loď nevyjíždí hned, ale vidíme, jak slunce zapadá za kopec a jak se Neapol krásně rozesvěcuje. Večerní odplutí jsme měli opět jen jedno a bylo moc krásné.

Dnes se rozhodneme jít na večeři servírovanou, máme na kartičce přiřazený stůl, který nám po celý pobyt patří.Oblečeme se do "svátečního" a vyrážíme. U stolu nás přivítají 2 páry mladších párů než jsme my a hned začíná být veselo. Usazuje nás číšník, dává ubrousek na klín, vyzvídá odkud jsme, přesto, že nás pozdravil Dobry vecer. Přinese jídelníček, nabízí víno,....a ptá se, zda jsme včera spali, že jsme nepřišli :-) Vybíráme si, vybrali jsme si pouze hlavní chod a zákusek a čekali, co nám vlastně přinese. Ostatní si objednali i předkrm, vidí, že se díváme zvědavě a donese nám taky, každému něco jiného. My si to jen přehodili, manžel měl krevetový salát a já nějakou zeleninu zapečenou sýrem a mletým masem. Bylo to výborné, jídlo je i v lidu, ale ne takto nádherně naservírované. Za chvíli přinese hlavní chod. Já mám jehněčí maso, brambor, manžel rybu. Jsou to pidi dávečky. Ale dobré. Já si pochutnala na Pana cotě s lesní směsí, bylo to výborné a manžel měl zmrzlinu.  U stolu je veselo, bavíme se, ale jak jsme se s manželem shodli, raději budeme chodit do lida a vybírat si dle pohledu na jídlo a ne do papíru. Večer jdeme ještě do divadla. Jsme zvědaví, jak to udělají, aby rozuměli představení všichni. Hrálo se Olympo. A jaká je jiná mezinárodní řeč než hudba. Děj bylo z doby Olympu, ale tančili a cvičili lidé různých národností. Bylo to moc krásné, umění některých herců bylo bezkonkurenční, nádhera. I manžel, kterému se moc do divadla moc nechtělo, byl nadšený.
Ještě si jdeme na drink, podívat na palubu a po půlnoci upadáme do hlubokého spánku.
Opravdu hlubokému, spí se tady nádherně.














Není moc vidět, ale tato motorka je přidělaná velkým řetězem.







Do lodičky, tak třetinové, najížděli náklaďaky, auta,..







Žádné komentáře:

Okomentovat