Musím se přiznat, že přestože je to dovolená úžasná, dochází nám síly. Jak nás potěší, že nejen nám, potkáváme další rodiny a páry, co se jdou do Marseille jen někde kousek projít a sednout na kafe.
Přidává se k nám Pavla a Petr a jdeme, jen prý kousek.
Jdeme na autobus, co nás zaveze do města, přeci jen to je z přístavu moooc daleko, máme štěstí, poprvé, co jede něco zadarmo :-)
Jdeme kolem Chrámu Le Major, díváme se i dovnitř, pokračujeme podél moře, že tam bude někde určitě posezení, nenašli jsme. Místo toho nějakou sotěž, kde přechází lidé po lanech nad vodou, kde dělají akrobacii na surfech a lezou nad vodou po umělých skalách.
Vycházíme budovou, hodně moderní, těžko říct zda zapadá do rázu města, ale nás svým vzhledem nadchla. Jdeme jí do té historické části.
Kupodivu opět vše zadarmo.
Kocháme se výhledem, procházíme a hledáme, kde si sedneme.
Jaké je pro nás překvapení, že nás nikde nechtějí.
Všude bylo prázdno, nikde ani noha a oni nás odmítají s tím, že k nim se chodí jen jíst.
Žádné posezení jen na vínko a kafe.
Kupujeme další suvenýry a jdeme tedy směr autobus a na loď, tam nás nikdo neodmítne.
Před lodí jsou ještě stánky se suvenýry. Kupujeme si a klukům tužky, obrázky a kapesníky nožíky.
Jdeme do lodi a prvně vidíme u skeneru frontu. Říkáme si, co se stalo.
Přijdeme na řadu, už jak jsme naučení, odkládáme, tašky, foťák, mobily,...a procházíme rámem.
Zastavují nás a nám je jasno, nelíbí se jim nožíky a zabavují je s tím, že při opuštění lodi v Janově, nám je vydají.
Docela se tomu smějeme, přeci jen jsme nebyli jediní.
Osprchujeme se a jdeme na schůzku, aby jsme zjistili, co a jak zítra při opouštění lodi, co s kufry, kde nás bude čekat autobus.
Zajdeme si na to kafe, spíše koktejly, lehké občerstvení, z únavy/přeci jen z malé procházky a posezení byla jen 4 hodinová procházka/ padáme do postelí.
Ale přeci jen, je to poslední noc, tak se pěkně ještě projdeme po palubě, v lodi,...
Zabalíme kufry, které po půlnoci dáváme za dveře kajuty a usínáme.
To černé je ta moderní budova, je celá jakoby děravá, vede s ní schodiště, které mimo jiné nás dovedlo k vyhlídkám na město.
Pohled z lodi při opouštění Marseille, je to jako kreslené, ale fotka je neupravená.
S delegátkou Katkou.
Děkuji, ono fotit tu krásu, šlo samo :-)
OdpovědětVymazat