Slaboch

Tak se cítím já. Asi jsem si to přivolala nebo budu muset vždy zbystřit, když mne napadne něco podobného.
Ve čtvrtek ráno mi ujel autobus, nic se neděje, stihnu to i pěšky, autobusem jezdím, ted jen kvůli toho, že je zima. Jak si tak jdu, kolem nemocnice, ale v místě, kde není ani človíček, ani dům,....mne napadlo, komu bych volala, kdybych uklouzla a zlomila si nohu, bylo namrzlé, zda manželovi, který se musí ráno postarat o Matyáše nebo kolegům údržbářům, kteří už jsou v práci. Jen to tak prolétlo hlavou. V pořádku jsme došla do práce, přesně v 6hod jsem otiskla svůj prstík na píchačku, vzala noviny a šla po schodech do suterénu, kde mám kancelář. Ani nevím, na co jsem myslela, jen vím, že mi chyběl snad už jen 3 schody, když jsem zjistila, že sedím na zadku, luplo mi v krku, zabolelo předloktí,....noviny se válely všude po zemi, zeď byla zastříkaná od mých bot a nade mnou stála pradlenka a ptala se, jestli jsem v pořádku. Že byla vyděšená, jsem zjistila, až odpoledne od její kolegyně. Posbírala jsem všechny věci i sebe a šla se převléknout. Hlavou mi přelétlo, že vše máme zapisovat na vrátnici, ale řekla jsem si, že to bude OK, Mimo té ruky jsem nic moc necítila i ten krk přešel. Přišla kolegyňka a "doporučila" to jít zapsat, tak jsem šla, než jsme odešla na patro, napsala jsem to i mé nadřízené, kdyby se ji to doneslo, ať ví, o čem je řeč.
Povídali jsme si s uživateli o dnešním dni, když mi volala Gabka/nadřízená/, že mám ihned přijít dolů. Rozdala jsem dotazníky a šla. Čekali na mne s alkoholtestrem:-) Docela ve mne zatlo, přestože téměř vůbec alkohol nepiju. Výsledek 0,00:-)
Udělali jsme zápis, uvědomila jsem si, že ani nevím, proč jsem se třeba při pádu nechytila zábradlí,...no, už to nezměním. Během dopoledne jsem začala cítít, jak se z pohody mé záda dostávají do stavu přejetého parním válcem. Ale ještě to šlo, končila jsem dřív. Ve čtvrtky to tak mám domluvené, neb chodím s Matym na trenink. Na zimáku bylo chladno, tak ta bolest až tak velká nebyla, nicméně jsem se přestala v pohodě otáčet. Do toho mi řekli, že mám ve 14hod vyzvednout si Dominika v nemocnici, to jsem řekla, že nestihnu, takže ve 3. Jak jsme byla ráda, že ho propustili rychle, že nám jel i autobus a že jsem doma. Jak jsem lehla, zahřála se, bolest se začala rozlévat a já začala pobrekávat, tušíc, že nebudu schopná normálně fungovat.
ani nevím, co mne bolelo víc, zda záda nebo duše, vyčítala jsem si že jsem nešikovná,...že jsem tím ohrozila naší domácnosti.
Večer jsem věřila, že to bude OK, že si vezmu jeden den dovolené, přes víkend se vyležím a bude to OK
Ráno jsem vstala, cítila se celkem fit, volala jsem Gabce o svém plánu. Trošku mne zmrazila, že mám jít k dr. Kdyby náhodou, že už tak dostali od bezpečáka za uši, že mne neposlali hned. Tak jsem poslechla. Nakonec jsme byla ráda, protože už tak 2 hodiny po probuzení jsem zjistila, že mi ruce nefungují, bolí hrudník, krk, při pohybu vystřeluje bolest do hlavy, ramen,.. a opět mne přepadly výčitky:-(
U dr. se potvrdilo, co jsme tušila, dyslokace C páteře a contuze TH páteře. Vyhlídky min 3 týdny. Tu dobu jsme odmítla, prý budu fit mnohem dřív, jsme přeci silná osoba :-)
Musela jsem si jít vypsat nemocenskou, ještě, že mne všude taťka vozil. Obvodní se sice zdráhala, ale kontrolu mi napsala nakonec už po týdnu :-) Nebyl problém ani s vycházkami, mám je od 12-17hod, ať stihnu vyzvednout dítko a zavést na trénink, i když po pravdě v těchto dnech bych to asi nezvládla. Snad to bude brzo lepší.
Ještě musím poděkovat mamince a tatínkovi o péči, kterou mi věnovali v době, kdy mužíček musel pracovat, aby mne pak mohl z Ostravy odvézt.
A velké díky mužíčkovi. Stará se o mne, vaří, řídí domácnost, vozí Matyho na trénink,...snad z té péče a nic nedělání nepřiberu vánoční kila, kterých jsem se zbavila.