Trestování

Nevím, asi nějaké období.

Ale takové chování u Matyáše neznám.

Zlobí brášky, rozkazuje a kárá i jen tak ubližuje Emě/např, sice lehkým, ale i přesto bouchám polštářkem do ní/.

Porušuje domluvy, např. Jak douklízím kuchyň, zkontroluji, jak sis uklidil a bude-li to OK, můžeš jít hrát na pc.

Douklízím a jdu do dětského a on už hraje. Ano, má uklizeno, ale nepočkal.

Vždy se mu dalo věřit. Teď jak by zkoušel, co mu projde.

Začal na sebe hodně upozorňovat např. běháním před TV, dupáním nožkama/ještě, že pod námi nikdo nebydlí/

Nemám pocit, že by jsme s ním netrávili čas, hrajeme hry, procházkujeme,...

A teď zase. Grrr, šel si nachystat věco do školy. Vždy to zvládla úplně v pohodě.

Máš nachystané pastelky, ostrouhané tak, aby se s nimi dalo psát?

Jo.

Takže jsou všechny pěkně ostrouhané?

No všechny jsem teď nestrouhal.

Ano, Matýsku, pokud jsou ostatní ostrouhané, není třeba je strouhat znova.

Takže máš je všechny ostrouhané?

Ano.

Tak se jdeme podívat.

Už vytahuje pouzdro z aktovky a dává do něj pastelku, po otevření je vidět, že to kolem strouhátka prošlo někdy před vánoci.

Tak už zase brečí, vždyť jsem ti, maminko, říkal, že jsem všechny nestrouhal.

Druhý trest psal už dopoledne, měl napsat jak se má chovat.

Pochopil to přesně naopak, psal co už nebude dělat.

Tak na závěr to musel převést do pozitiv.

Chjoooo!

Já vím, máme to doma asi všechny a přejde to.

ALe na něj byl vždy spoleh, vždy dodržel, na čem jsme se domluvili.

Tak proč?